Soutěž u20 o pořádání přáteláku

Prvním soutěžním příspěvkem, který do redakce dorazil, byla reportáž LA-Juraxe o zápasu u20 s Ománem:


Hezký večer, milí posluchači, vítám vás u radiopřenosu utkání kvalifikace mistrovství světa týmů do dvaceti let v kopané, které tady ve Frýdku sehrají naši proti družstvu Ománu. Příznivé počasí přilákalo nevídaný počet diváků, kterých tu dnes je desetinásobek oproti derby pražských "S", které se konalo před měsícem. Jó, tady kdyby musela policie umravňovat rozvášněný dav, jako před měsícem, to by byla fuška. Dnes to ale doufejme nehrozí, zejména proto, že jediní fanoušci hostujícího týmu, rodina šejka Ehm Uhma, sedí ve VIP lóži. Na trávník už nastupují naši, složení našeho družstva je stejné jako před dvěma týdny, pět záložníků, dvě křídla, tři útočníci a v bráně kdosi s rukavicemi, oproti poslednímu domácímu utkání nahradil mladého Kvočku zkušenější Kupka. Nedostatek obránců však na hřišti nebude, jak vidím, hosté jich mají před brankářem rovnou pět, záložníka jediného a k tomu dvě křídla, žádné stehno a dva útočníky. Hostující ředitel vytušil naši taktiku a připravil na ni šikovné protiútoky. Aj, dnes to budou mít naši těžké. A uzbecký sudí Šamilov už dal pokyn ke hře, utkání začíná. Naši pěkně kombinují ve středu pole, našich pět záložníků teď hraje bago s jediním středopolařem soupeře. Pěkné chlapci, pěkné, ale možná by se hodilo postupovat spíš k ománské brance. Hosté jsou aktuálně na prvním místě naší kvalifikační skupiny se čtrnácti body, naši jsou druzí o jediný bod a o skóre před Irskem, na jehož půdě jsme před týdnem podlehli 1:2. Ale pozor, první zajímavější akce našich, Sedlář, Kupka, Šebesta, hezky se vyhnul obránci a dává na pravé křídlo Fojtíkovi... Tak to nebyl povedený centr, jeden z diváků má hezký suvenýr. Taktika hostí je skutečně zajímavá, čtyři z nich se už od úvodního hvizdu nudí osamoceno na naší polovině hřiště, záložníka Al-Malkyho přestalo bago brzy bavit a jen si otráveně sedl před vlastní pokutové území, zatímco zbylí hráči se brání ostošest našim útočným výpadům. Pozor, Kupka zabíhá za obranu, dostává balon do uličky, je sám před brankářem, zkouší kličku... ale ale, to bylo krásné salto, dal bych 9,5 bodu, pět desetin dolů za dopad na záda místo na nohy, na tom by měl ještě zapracovat. Teď se pouští do diskuze s rozhodčím, zřejmě se mu pokouší vysvětlit, že by bodová srážka neměla být tak velká, ostatní naši hráči se za něj přimlouvají. Teď Šamilov všem názorně ukazuje, jak by mělo salto vypadat... Ale co to, na druhé straně hřiště radostný křik, míč v naší bráně. Hoši hoši, tak to dopadá, když se diskutuje s rozhodčími. Naši mají výkop, tak a teď musíme zapnout a co nejdříve vyrovnat. Rychlý míč na pravou stranu hřiště, přebírá jej Ziegler... neměl by tam někde být soupeřův obránce? Kde... á, už ho vidím, stále ještě u půlící čáry popíjí na oslavu gólu medovinu... Ziegler zatím nerušeně prochází až k bráně, ostatní obránci hostí místo přistoupení k němu kříčí na nešťastného pravého beka cosi, to asi nebudou slova chvály podle jejich gest. Dokonce ani brankář si našeho útočníka nevšímá, ten tak má snadnou práci. Tak sláva, jen tak dál, ještě alespoň jeden. Naši jsou teď při chuti, opět rychle přebírají míč, ulička do vápna... Ale notak, Šebesto Šebesto, takové nepovedené salto tady už jednou bylo. Rozhodčí jej desítkou neocení, když není provedené správně, to jsme už přeci poznali. Ještěže Kupka duchaplně odkopl balon na naši střídačku, aspoň se nedočkáme podobného překvapení, jako předtím. Do nacvičování salt se pouštějí také ostatní hráči, ajaj, teď Béda Lindauer při svém pokusu omylem nakopl rozhodčího... Může být rád, že dostal jen žlutou kartu... No ještě, že už je poločas. Co to, náš brankář cestou do kabin nějak kulhá. Copak se mu mohlo něco stát při tom nicnedělání v bráně? Maximálně se mohl leknout, když kolem něj proletěl míč při gólu hostí. Mít v bráně místo něj popelnici, nepoznali bychom rozdíl, jak jsme poznali už před týdnem v Irsku. Tak a hráči se vracejí zpět z kabin, druhý poločas může začít. Naši se hned pouštějí dopředu, ale nedaří se jim proniknout hostující obranou. Teď kombinujeme na levé straně, Porázik, Juřička, opět Porázik, pěkný ťukec našich, Pěnička vysílá dobředu Lindauera, ten je už téměř u brankové čáry... góóóól. Neuvěřitelná střela. Tak a teď to jen udržet. To ale našim asi nebude dělat potíže, rozjíždějí opět bago uprostřed hřiště, daleko od naší i soupeřovy branky, nikdo si jich nevšímá ani nenapadá. Útočná čtveřice soupeře zatím láká některé z divaček na trávník... A každý si jednu opravdu přivádí... Ehm, tohle nemůžu ani před desátou hodinou říct... To jsou věci... Asi půjdu taky zkusit štěstí... Na hřišti už stejně žádný fotbalový počin asi neuvidíme, zato o jiné počiny možná nouze nebude. Loučím se s vámi, držte mi palce!





V pořadí druhým soutěžícím byl colo-colo:


Spis č. 170909217

Věc: Reportáž z infiltrace do tajné mezinárodní sekty „Vypouštěči mírových bobrů“

Ev. číslo sledování: 123215

Datum: 2. 5. 2008

Místo: prostranství za hotelem Slovan

V poslední zprávě o plnění úkolu jsem se zmiňoval o jistých pokrocích, kterých jsem dosáhl v pokusu o důkladnější proniknutí do těžce zmapovatelných oblastí lehce nazelenalých struktur společenstva. Po několika doslova vynalézavých a podlézavých tricích se mi povedlo dostat se do užšího kruhu tvůrců a účastníků jakési uznávané vnitrosektářské mezistátní soutěže zvané „20, víc ani rana“. Pravidla soutěží jsem doposud příliš nepochopil, ale i tak jsem pro dokonalé splynutí s okolím přijal funkci rozhodčího v klání, které se odehrálo zhruba před týdnem na potemnělém plácku.
Na jihojihozápadním konci plácku mezi samorosty se připravoval tým českých občanů. Jednalo se o tyto mládence: D. T., K. S., K. Š., S. P., K. Š., J. K., O. J., D. P., V. F., B. L. a E. Z. Věk ani jedno z nich nepřekračuje 20 let. V severovýchodním cípu v aleji se usadil před vypuknutím soutěže jistý tým Arabů. Jejich identifikaci jsem nebyl schopen zajistit, fotodokumentace chybí. Nový špionážní fotoaparát v kamizolce jsme nemohl použít, neb kamizolka je rozhodčím vnitřními předpisy zapovězena.
Organizátorem této akce a zároveň bossem domácích bobrystů byl muž hubenější postavy používající krycí jméno Y., proslýchá se, že je propojen s jistou nechvalně známou organizací zabývající se odchovem nelegálních závodních bobrů, Random Bobr R. B.
V 20:00 jsem zahájil klání. Arabové sice naběhli na hrací plochu velice rychle, ale do soutěžení a hledání indicií se pustili velice opatrně a pozvolně. První tři bobry se tak podařilo vypustit českým hochům. Dva po vyluštění hádanky na centrálním palouku a jednoho ze severozápadní skalky tajně ukrytého se svou klecí v průduchu. První z bobrů nezabrousil ke správnému stromu a nedokázal tak ve vymezeném limitu skórovat pro tým, jenž ho vypustil. Další však již byl úspěšný, tento „borovicář“ se nemýlil a neomylně zaskóroval pro Česko. Jeden domácími vypuštěný bobřík však odhlodal dokonce tajnou indicii pro takzvaného kontra extra bobra, čehož briskně využili hoši v turbanech a ihned po vypuštění v severní části plácku skvělou poháněcí technikou přinutili bobra porazit vzrostlou břízku.
Těsně před půli jsem byl donucen napomenout domácího B. L ., který se nesportovně pověsil do větveného průlezu. Vzápětí navíc domácí stromoochránce D. T. utrpěl menší výron kotníku při obskokové ochraně stromu v jihovýchodním ďolíku. Po polovině klání tak byl stav nerozhodný 1:1, když hostující borci využili svého jediného vypuštěného bobra.
Krátce po přestávce se na východním palouku podařilo dříve napomínanému D. L. objevit bobra levičáka a ten v mžiku zaťal do topolu a strhl v zápětí vedení opět na stranu domácích.
Poté se již klání zklidnilo. Ještě jednoho bobra z labyrintu středního palouku vytěžili domácí chlapci, ale neměli už sílu na jeho správné stromování, zmizel tedy nenávratně v lese. Těsně před koncem Češi trochu popadli uspokojení a přestali si důsledně plnit úlohy a posty, kterými drželi soupeře v šachu. Výsledek 2:1 se však už nezměnil
Můj výkon rozhodčího nebyl nikomu příliš nápadný, protože jsem ze svého posedu do souboje příliš nezasahoval. Věřím, že v příštích dnech se dostanu k rozluštění jednotlivých jmen nejvyšších činitelů v sektě.
To, že ostražitost organizace klesá se potvrdilo i tentokrát, když jako tradiční zástěrka této nebezpečné akce nebyli vůbec vypuštěni opravdoví míroví bobři.


pplk. Jáchym Kolenatý





A jako poslední přišel Mesek:


Tazmánský čert v akci

Faux pas z posledního vzájemného duelu se nekonalo. Náš pan Ředitel (tehdá ještě Manažer) nastavoval na Oman a on proti nám vyběhl Uman a „Oh man" div se uhráli kucí asijští klasickým českým zanďourem plichtu 0:0. Tentokráte jsme již správně ladili formu proti Ománu. Nutno podotknouti, že mlaďoši se sjížděli ze všech koutů republiky již od pozdních čtvrtečních hodin. Třeba takový Dobromil Taragel, gólman v moci moda, dovezl ochutnávku těch nejlepších vín z Francie, kde hrál jeho tým přátelák.

Sraz byl jako již tradičně na Terase, což je nedaleko Slezanského Plácku. Kdo by snad nevěděl, tak Terasa je nejlepší Frýdecko-Místecký hotel, bohužel má pouze čtyři hvězdy, na víc neměli soudruzi za totality peníze. Slezanský plácek, okupovaný již 6 let domácími – no občas to vypadá, že více doma jsou tady naše reprezentace než slezanští hoši. V minisouboji o to kdo bude vícekrát na záchytce těsně prohrávají slezanští v poměru 2 654 256 ku 2 654 250. A taky v dalším prestižním porovnání a to koho vícekrát ošetří po natrhnutí řitního otvoru si vedou lépe reprezentanti. Čísla se nám bohužel nepodařilo sehnat, protože ani jedno z mužstev si nechce přiznat, že jsou tak velké prasata.

Ale dost bylo keců, důležitá je realita a proto pojďme k samotnému zápasu. Pro Yazzmana byl tento zápas natolik nedůležitý, že se neopovážil napsat článek. Pouze to odbyl jakýmsi pochybným příspěvkem na konferenci. No co, hrajem pouze s lídrem skupiny, nic co by stálo za pozornost. Pokusil se aspoň rozebrat možné varianty pro průběh dnešního mače. Bláboly o možném MOTSu Ománu snad ani nejdou brát vážně, nakonec si ještě neodpustil zmínku o tahání ocasu za delší konec! Aspoň víme, že nejen hráči jsou zvrhlíci.

Atmosféra je na začátku hustá, všech 123 215 přihlížejících diváků spustilo sborově státní hymnu, no zase se našli tací, kteří to neubrzdili a v alkoholovém opojení pokračovali „Nad Tatrou sa blýská."

Už z rozcvičky Ománských hochů šlo poznat, že budou hrát na brejky – učili se běhat! Zápas tedy začíná ve svižném tempu a naši se chvíli vzpamatovávají z toho, že Ománští už opravdu umí běhat. Techniku běhu studovali opravdu svědomitě a svůj um zužitkovali už v 18. minutě, kdy se dostávají do vedení. Na stadioně ticho jak v hrobě. Yazzovo jediné štěstí je, že většina rýpalů přijela z okolních velkoměst jako jsou Guty, Návsí atp. na kole přímo na stadión a tak nemůžeme vidět okamžitou kritiku na konferenci. Jsou zde k vidění pouze výkřiky těch, které nepustila maminka tak pozdě večer na fotbal – hoši oni jednou ten čas začátku zápasů kvůli vám posunou. Naši si přibíhají k lavičce pro „reklamní pauza: Red bull vám dává křídla" a následně přichází gól! Ománcům se z toho údivem křiví nohy a do konce zápasu už tak nejsou schopni udělat jediný rychlejší pohyb. O přestávce si pak kluci v kabině „reklamní pauza: Red bull vám dává křídla" a doslova vletí na soupeře. A to nese své ovoce v podobě druhého gólu. Kluci se ještě snaží o navýšení skóre, ale štěstí jim už nepřeje. Nakonec veškerou snahu utíná Tanzánský rozhodčí, který si vysloužil od místního publika trefnou přezdívku Tazmánský čert. Čertili se ale spíše domácí příznivci, podle kterých měly být odpískány dvě penalty.

Sečteno podtrženo, máme tři body, Yazzman nastavil slabomyslný pseudo all off a Ománci se konečně naučili běhat.





Bonusovou nesoutěžní, ale neméně kvalitní reportáž pak zaslala všemi oblíbená PS-strasnypes:


Vítám u obrazovek sportovní fanoušky a samozřejmě taky fanynky.
Náš fotbalový tým čeká podle mého názoru průměrný soupeř, Omán, který je pro nás exotickou zemí; já například o něm vím akorát to, že je to bohatá země, je tam ropa a šejkové, co se jezdí léčit do Karlových Varů a mají spoustu peněz a taky nějaké manželky, které ovšem nikdo nikdy neviděl, skrzevá zahalení, takže je docela možné, že to ani žádné manželky nejsou; ale vraťme se na hřiště, které je tvořené zeleným trávníkem celkem valné kvality, aspoň takto zdálky, jak mohu hodnotit, no a návštěva taky ujde, cestu si tu našlo 123 215 platících diváků, jestli jsou tu i neplatící nevím, podle hluku asi ano, no a hrdinové dnešního zápasu vbíhají na hřiště - našich je jedenáct, mají červeno-modro-bílé dresy: trenky, spíš šortky jsou převážně bílé, na boku dva červené svislé pruhy a mezi nimi jeden modrý jakoby klín, nebo lichoběžník, trička jsou taky z větší části bílá, vepředu silný pruh modré barvy a po stranách po dva pruhy červené a na rukávech obdobně, jako šortky, s modrým klínem a takto z dálky to vypadá, že u krku nemají zip, ale jenom výstřih do V; ono to je docela praktické, jo, a vzadu mají hráči číslo a jméno, ale abych se vrátila na hřiště, mezitím jsme dostali gól od nějakého hráče ve žlutém triku a zeleno-žlutých trenkách; totiž - všichni hráči soupeře mají dresy této barvy a jak jsou snědí, tak jim to v tom docela sekne a zajímalo by mě, jestli tito hráči taky mají nějaká ropná pole, ale to asi ne, ale co - fotbalisté nejsou chudí lidé, takže by to byla partie, i kdyby ropné pole neměl, vlastně, ani takový náš hráč není žádný chudák, že jo, jejda a vracím se k zápasu - tak naši srovnali, což není špatné, ale probůh, co tam dělá ten chlap v tmavěmodrém dresu...říká cosi našim...a jo, tak to je prý náš brankář, tak tomu nějak nerozumím, když se jednou dohodnu na barvě dresů, tak proč mají být brankáři výjimkou; no, teď všichni odešli, tak to bude asi přestávka, nejspíš se šli najíst a obecenstvo se baví po svém, roztleskávačky nerušeně cvičí, bubeníci bubnují, řvouni řvou, prostě atmosféra, jak má být; jo a viděla jsem zblízka našeho Lindauera , šel s Šebestou a Karel měl světlý přeliv, nevypadal vůbec špatně, ale měl copánek stažený růžovou gumičkou a já teď nevím, co si mám myslet - je možné, aby si jenom tak dal růžovou gumičku? teda možná byla trochu do fialova a ten Lindauer mi připadl takový skromný a měl modré oči, vypadal tak inteligentně, hm, peníze a chytrost, to je dobrá kombinace, anebo ne? ale zápas už pokračuje, naši asi útočí, nebo se stahují do obrany, každopádně rozhodčí dal žlutou kartu Bédovi, což je s podivem, protože já bych řekla, že neudělal nic, možná trochu nadával, ale to tu nebylo slyšet, jo a zajímavé, že ománští mají krátké vlasy a naši převážně delší a naši jsou vyšší, možná to bude tím, že Omán je kdesi na rovníku a je tam větší zemská přitažlivost, tudíž moc nevyrostli, ale když si tak představuji tu mapu světa, tak možná ani na rovníku nebudou, ale určitě někde poblíž, aha, gól, tak vedeme 2-1, to je príma, kolem se všichni radují a dělají bengál, vystřelují rachejtle, hulákají, není slyšet vlastního slova, tak aspoň věřím, že slyšíte mě, přece jenom - jsem k mikrofonu nejblíže, tak bych měla být nejvíc slyšet, ale teď mě z režie upozorňují, že mám mluvit víc nahlas, takže se budu snažit, i když riskuji, že opět přijdu o hlas, jako nedávno, kdy měli pak všichni radost z toho, že nemohu mluvit; tak teď jsem zaznamenala hvizd rozhodčího, asi to bylo zakázané uvolnění, takže nic důležitého se neděje, a mohu vám sdělit další podrobnosti o dnešním zápase - naši měli úplně bílé štulpny, teda na začátku zápasu, ale tak to další asi až po přestávce; no moment - co to, snad není zápas u konce, nuže nejspíš tomu tak bude - vůbec tomu nerozumím, proč rozhodčí skončil zápas o jednu třetinu dřív, podle mého názoru by se mělo spíš nastavovat, ale toto vám v rámusu, který zní kolem, asi teď jen tak nezjistím, takže zápas Česko - Omán skončil 2-1, po pouhých 90 minutách hry a nejlepším hráčem zápasu byl vyhlášen ...ale né, vždyť on má pleš, tak já si jej představ