Postup nebo rezignace??

V každém závěru sezony se to znova opakuje. Spousta týmů, které jsou na postup, dělají všechno možné, jen aby se postupu o úroveň výš vyhnuly. Na konci sezony se tak setkáváme s kontumacemi nebo zcela nesmyslnou sestavou, kterou favorit nasadí jen proto, aby prohrál.

Na rozhraní V. a IV. lig je to věc zcela běžná. Argumenty, které od managerů takových týmů přicházejí, jsou taky každou sezonu stejné - tým není připraven na postup, je lepší pořád vyhrávat v nižší soutěži než prohrávat ve vyšší, což má zajistit lepší návštěvy a vyšší příjmy, stejně jako lepší náladu v týmu. Dochází to tak daleko, že se na konferách hattricku otevřeně radí, že je lepší vrabec v hrsti (přední pozice v pětce) než holub na střeše (boj o záchranu ve čtyřce). Tak tohle mi vážně nedá, abych se k tomu nevyjádřil!

Kam se poděla hrdost? Tvrdím, že je daleko prestižnější hrát o záchranu ve čtyřce, než být lídrem pětky. Jasně, ať si tu hru každej hraje jak chce, ale už bylo dost tý demagogie o tom, co je to úspěch. Není to X milionů na účtu, ani fanoušci tančící v ulicích, natož povznášející nálada v týmu. To jsou příjemný průvodní jevy, o to nic. Ale úspěch znamená dostat svůj tým co nejdál, užít si hru, bojovat s lepšími. Ukázat se, dosáhnout kvalitního výsledku proti silným, ne porážet 8:0 kompy nebo polomanagované srandakluby.

Vždyť jde o hru, o pocit z dobře odvedené práce, o respekt ostatních hráčů. A ten si získají jen ti, co něčeho dosáhnou. Jsem rád, že jsem postoupil do IV. a nebojím se, jestli příští sezonu spadnu zpátky, jestli, tak to bude po tvrdém boji. No a třeba to příští rok bude na postup do trojky. Kdo se bojí, nesmí do lesa.